Deprese a kardiovaskulární choroby mají prokazatelné společné patofyziologické koreláty. Podílí se na nich kombinace mechanismů biologických a behaviorálních. Zásadní jsou tři biologické mechanismy: aktivace osy HPA s následnou zvýšenou aktivací sympatoadrenálního systému, pokles vagonového tonu se sníženou variabilitou srdeční frekvence a dále změny v trombogenezi se zvýšenou destičkovou agregabilitou. Od těchto mechanismů se odvíjejí další kaskády dějů, které jsou vzájemně propojené, od sebe neoddělitelné, a jejichž vzájemná působení vedou nezvratně k poškození KV aparátu. Tato zjištění jsou důležitá pro klinickou praxi. Je zřejmé, že u pacientů s neléčenou depresivní poruchou je riziko rozvoje kardiovaskulárních onemocnění výrazně vyšší než u depresivních pacientů léčených antidepresivy, včetně tricyklických (TCA), která jsou však potenciálně kardiotoxické. Nadějněji se jeví využití antidepresiv typu SSRI pro jejich bezpečnější kardiovaskulární profi l. Z toho plyne, že depresivní poruchu je třeba diagnostikovat a léčit ji, abychom zlepšili kvalitu života a zamezili nejen případnému suicidiu jejím nositelům, ale také proto, abychom přispěli ke snížení kardiovaskulárního rizika, která deprese s sebou nese.

        Klíčová slova: depresivní porucha, kardiovaskulární choroby, patofyziologické mechanismy, kardiotoxicita.