Autoři se v úvodu svého souborného referátu zabývají historickým vývojem nazírání na dysarthrie jako poruchu motorické realizace řeči a předkládají čtenáři řadu klasifikací dysarthrií z klinického i neurofyziologického hlediska. Zastávají přitom názor, že neurofyziologické hledisko vzniku dysarthrií musí být plně respektováno. Některá teoretická dělení však ztrácejí na přehlednosti pro klinickou praxi. Proto navrhují vlastní klasifikaci, která spočívá v dělení dysarthrií na spastickou, extrapyramidovou, mozečkovou a bulbární s respektováním lokalizace jejich vzniku. Navrhované schéma má tu výhodu, že plně respektuje neurofyizologický podklad vzniku onemocnění a zároveň umožňuje dobrou orientaci pro účely léčebné, kdy léčba má převážně rehabilitační charakter.

        Klíčová slova: dysarthrie, klasifikace dysarthrie, neurofyziologické hledisko.