Dočasná mandibulotomie představuje výhodnou přístupovou cestu v operační léčbě karcinomu orofaryngu. Časté komplikace hojení osteosyntézy v podmínkách pooperační radioterapie do určité míry limitují použití a úspěšnost tohoto postupu. V retrospektivní studii je zjišťována incidence těchto komplikací a pátráno po rizikových faktorech jejich vzniku. Ze souboru 203 pacientů operovaných za období 4,5 roku pro karcinom orofaryngu byla dočasná mandibulotomie použita u 31 pacienta (15 %). Z nich bylo 29 pooperačně ozářeno. U těchto pacientů byla pomocí logistické regrese vyhodnocena závislost hojení na věku nemocného, lokalizaci tumoru, klasifikaci T a N, operatérovi, intervalu mezi operací a zahájením záření, aplikované dávce a onkologickém výsledku 12 měsíců po léčbě. U 12 pacientů se během 12 měsíců po ukončení léčby objevila komplikace hojení mandibuly. Ve dvou (7 %) případech došlo pouze k intraorálnímu obnažení ploténky. U 10 pacientů (37 %) vznikla fistula. Všichni pacienti s komplikací byli nejprve léčeni konzervativně antibiotiky, což u poloviny pacientů vedlo ke zhojení. V šesti případech byla nutná chirurgická intervence, z toho ve třech případech bylo nutno vykonat segmentální mandibulektomii (10 % z celého souboru). Nepodařilo se statisticky prokázat rizikové faktory obtížného hojení osteotomované mandibuly, nejblíže signifikanci byla závislost na věku nemocného. Domníváme se, že i přes vyšší výskyt komplikací je dočasná mandibulotomie indikována i v případě plánované pooperační radioterapie. Opatrnější indikace tohoto postupu je na místě u starších pacientů.

        Klíčová slova: karcinom orofaryngu, chirurgie, pooperační radioterapie, dočasná mandibulotomie, komplikace, osteoradionekróza.