Autoři se v retrospektivní studii zaměřili na krátkodobé a dlouhodobé výsledky léčby dětských pacientů po tonutí hospitalizovaných na dětském resuscitačním oddělení KAR, FN Motol v letech 1991 - 2002. Sledovány byly výskyt a kvalita podchlazení, doba kardiopulmonální resuscitace, výskyt ARDS a multiorgánového selhání, monitorace nitrolebního tlaku a další parametry. Ve druhé části studie byly u přeživších pacientů sledovány vývoj neurologického stavu, forma výživy, schopnost sebeobsluhy a možnost navštěvovat školu. Dosouboru bylo zařazeno 107 dětí, z nichž 83 následně tonutí přežilo, z toho dívky v 93 % a chlapci v 71 % případů. Z výsledků studie vyplývá, že délka KPR je nepříznivým prognostickým ukazatelem, podchlazení působí protektivně pouze za určitých speciálních podmínek. Jediným účinným prostředkem v boji proti tonutí dětí a mladistvých zůstává důsledná prevence.

        Klíčová slova: tonutí, utonutí, podchlazení, dětský věk, výsledky léčby