Souhrn:
Rehabilitace osob s roztroušenou sklerózou mozkomíšní (RS) byla v minulosti zaměřena jen na specifické hybné deficity a za její limit se považovala pacientova únava. Pacientum bylo doporučováno
omezení fyzické aktivity. V poslední době se objevuje stále více dokladu o nesprávnosti tohoto postupu
a naopak možnosti zlepšit fyzickou kondici pacientu a ovlivnit farmakologicky neřešitelnou únavu
právě správně vedenými a dostatečně dávkovanými fyzioterapeutickými metodami. Cílem této studie
bylo komplexním fyzioterapeutickým programem (jehož součástí je aerobní zátěž) ovlivnit fyzickou
kondici, únavu a neurologický deficit nemocných RS. Studie se zúčastnilo osmnáct osob s onemocněním
RS. Experimentální skupina byla po dobu šesti týdnu po pět hodin týdně podrobena fyzioterapeutickému programu, zahrnujícímu individuální terapii (aerobní zátěž, eklektický fyzioterapeutický přístup), skupinovou terapii (nácvik dýchání, nácvik relaxace) a poradenské služby. Limitem zátěže po
celou dobu tohoto programu (v rámci terapie, ale i běžných denních aktivit) nebyl doposud užívaný
subjektivní příznak únavy, ale objektivní hodnota 60% VO2 max (maximální spotřeba kyslíku). Kontrolní skupina nebyla podrobena žádnému terapeutickému postupu a přislíbila, že během experimentu
nebude měnit dosavadní zvyklosti. Probandi experimentální i kontrolní skupiny byli vyšetoeni neurologem, fyzioterapeutem, na posturografu a ergometru. U experimentální skupiny došlo po šesti týdnech
terapie ke zlepšení všech sledovaných parametru. Komplexní fyzioterapeutický program, jehož součástí byla aerobní zátěž, měla na probandy kladný vliv.
Klíčová slova:
roztroušená skleróza, rehabilitace, fyzioterapie, aerobní zátěž, zdatnost
|