Více než polovina nemocných se zhoubným nádorem má v době diagnózy již přítomny vzdálené metastázy anebo se u nich objeví vzdálený rozsev v různém časovém odstupu od skončení lokální léčby. Orgánové komplikace při metastatickém rozsevu jsou pro většinu nemocných nejvíce život ohrožujícím stavem. Při terapeutickém rozhodování se přistupuje k některým solidním nádorům jako k systémovému onemocnění. Možnosti dosáhnout dlouhodobého léčebného efektu při konvenční systémové terapii jsou u metastazujících solidních nádorů dospělého věku limitované. Stanovení rozsahu nádorového onemocnění zahrnující odhalení metastatického rozsevu má rozhodující význam pro volbu léčebné strategie. Zobrazovací metody, jako je počítačová tomografie, ultrasonografie a nukleární magnetická resonance, poskytují základní strukturální anatomické informace. Limitací je získání funkční informace o nádorové tkáni a možnost rozlišení reziduálního onemocnění od neviabilních nebo nekrotických nádorových mas. Tyto údaje mohou poskytnout radiofarmakologické zobrazovací metody, jako je pozitronová emisní tomografie. Zavádění nových zobrazovacích technik získává na důležitosti při nových metodách léčby, kde odrazem léčebného výsledku není nevyhnutelně objemové zmenšení nádoru. Výzkum metastatického procesu přinesl revoluční změny objasňující jednotlivé na sebe kaskádovitě navazující etapy. Metastatický potenciál lidských nádorů koreluje s expresí řady genů regulujících nádorový růst (EGF - epidermální růstový faktor, IGF - inzulinu podobný růstový faktor), motilitu nádorových buněk (AMF - autokrinní motilitu ovlivňující faktor), proces angiogeneze (VEGF - vaskulární endoteliální růstový faktor, bFGF - bazální fibroblastový růstový faktor, interleukin-8) a invazivitu (geny pro matrix metaloproteinázy MMP-2/MMP-9). Exprese povrchového glykoproteinu E-cadherinu ovlivňující kohezivitu buněk je v obráceném vztahu k invazivitě a me- tastatickému potenciálu. Identifikace příslušných genů v heterogenní nádorové populaci vyžaduje multiparametrickou multivariační analýzu genové exprese. Pochopení tohoto komplexního problému otevřelo nové možnosti terapeutického ovlivnění a zlepšení kurability nádorových onemocnění ve všech stadiích choroby. Postupné detailní rozpoznávání jednotlivých fází vícestupňového procesu metastazování pomohlo odhalit nové potenciální cílové struktury pro léčbu . V procesu angiogeneze to jsou metaloproteinázy, angiogenní růstové faktory, endotelové buňky a cévní struktury nádorů. Praktické využití k léčebným účelům se bude odvíjet od výsledků již probíhajících klinických studií.

        Klíčová slova: Metastazování nádorů - Zobrazovací metody - Geny regulující nádorový růst