Autor se zabýval planimetrickým měřením zadopřední projekce srdce, velkých cév a hrudníku. K měření použil skiagramy 180 osob bez klinicky ověřeného kardiovaskulárního onemocnění ve věku od 20 do 79 let. Ve sdělení se uvádí jak absolutní hodnoty, tak i poměrné velikosti obou komponent srdečněcévního stínu ve vztahu k hrudníku. Za nejvýhodnější způsob vyjádření velikosti srdce pokládá autor kardiotorakální poměr, který udává, jakou část plochy hrudníku v % zaujímá srdeční stín. Zjistil, že mezi muži a ženami není ve velikosti tohoto poměru statisticky významný rozdíl. Dalším výsledkemměření je poznatek, že se v závislosti na věku zvětšuje téměř výhradně jen cévní komponenta srdečněcévního stínu, zatímco samotný srdeční stín se u osob ve věku od 20 do 49 let nemění. Z výsledků měření autor usuzuje na nejčastější obvyklou hodnotu kardiotorakálního poměru a na jeho pravděpodobnou horní fyziologickou hranici.

        Klíčová slova: rtg srdce – kardiotorakální poměr – planimetrické měření