V souboru 68 pacientů ve věku od 3 měsíců do 65 let (průměr 25 let) trpících temporální epilepsií byla zkoumána výtěžnost dipólové analýzy v programu Focus. Vesměs se jednalo o potenciální kandidáty epileptochirurgické léčby, v 60 případech s epilepsií lezionálního a v 8 nonlezionálního typu. U pa- cientů s lezionální epilepsií byla prokázána dobrá shoda mezi topografií dipólu a hemisferální, resp. lobární lokalizací organické léze, určenou na základě vyšetření magnetickou rezonancí. Dipól se promítal do správné hemisféry u 57 ze 60 nemocných (95 %) a u 54 (90 %) i do správného laloku. U 23 pacientů s mesiotemporální sklerózou byla porovnána lokalizace dipólu s předpokládaným temporo- polárním či temporobazálním maximem specifického projevu. V 69,8 % se však dipól promítal do předního nebo zadního temporálního neokortexu, a ani v nejcitlivějším zdrojovém zapojení podíl správně umístěných vzorků nepřekročil 50 %. Při požadavku na přesnější lokalizaci dipólu v oblasti spánkového laloku se tedy metoda neosvědčila. Také při srovnání výsledků dipólové analýzy v progra- mu Focus s interiktálními nálezy získanými v průběhu invazivní explorace u 29 pacientů se ukázalo, že program Focus nedokáže s dostatečnou přesností odlišit mesiotemporální a neokortikální výboje. K relativně nejmenšímu rozptylu nálezů docházelo u ložisek neokortikálních – senzitivita metody zde činila 76,5 % – avšak u ložisek jiné lokalizace byly výsledky dipólové analýzy z praktického hlediska nepoužitelné.

        Klíčová slova: dipól, dipólová analýza, zdrojová analýza, program Focus, epilepsie, elektroencefalogra- fie