Vliv délky zpoždění reperfuzní léčby
přímou PTCA na dlouhodobou prognózu
nemocných s akutním infarktem
myokardu
Šimek S.1,2, Aschermann M.1,2, Holm F.1, Humhal J.1, Linhart A.1, Vojáček J.1, Pšenička M.1, Hemžský L.1, Roháč J.1, Mrázek V.1,2
1II. interní klinika kardiologie a angiologie 1. lékařské fakulty UK a VFN, Praha, přednosta prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc. 2Evropské centrum pro medicínskou informatiku, statistiku a epidemiologii - Kardio, Praha, ředitelka prof. RNDr. Jana Zvárová, DrSc. |
|
Souhrn:
Úvod: Úspěšnost léčby akutního infarktu myokardu (AIM) systémovou trombolýzou je dramaticky
závislá na čase od vzniku AIM do zahájení léčby. V případě léčby koronární angioplastikou se zdá
být tento čas důležitý méně a pouze do určité hranice. Cíl: Zhodnotit význam doby od vzniku AIM
do reperfuze infarktové tepny koronární angioplastikou (PTCA) na krátkodobou a dlouhodobou
prognózu nemocných. Stanovit doporučení pro volbu optimální reperfuzní strategie s ohledem na
délku trvání AIM. Zjistit, kteří nemocní přicházejí k reperfuzní léčbě pozdě. Porovnat závislost
prognózy nemocných s AIM na délce času od vzniku AIM do začátku reperfuzní léčby koronární
angioplastikou a fibrinolytickou léčbou. Metody: Sledovali jsme soubor 339 nemocných s AIM ošetřených
koronární angioplastikou na našem pracovišti v letech 1995 - 1999, u kterých bylo možno
stanovit začátek infarktu, po dobu 3 let. Soubor nemocných byl rozdělen do pěti skupin podle
délky času od vzniku AIM do zahájení intervence. Výsledky: Do 90 minut od vzniku AIM byla
katetrizační léčba zahájena u 35 nemocných (10,5 %), v době od 91 do 210 minut u 105 (31 %), od
211 do 330 minut u 72 (21 %), v rozmezí 331 až 690 minut u 74 (22 %) a v čase vyšším než 691 minut
u 53 (15,5 %) nemocných. Ischemický čas (doba od vzniku AIM do reperfuze infarktové tepny) byl
v jednotlivých skupinách < 2 hod.; 2 - 4 hod.; 4 - 6 hod.; 6 - 12 hod.; > 12 hod. Třicetidenní mortalita
v jednotlivých skupinách byla 5,7 %, 2,9 %,11,1 %, 10,8 % a 11,3 %. Ejekční frakce levé komory se
u jednotlivých skupin nelišila významně (50 %; 51 %; 45 %; 40 %; 46 %). Objektivní známky srdečního
selhání během hospitalizace po PTCA byly přítomny u 8,6 %, 12,4 % 26,4 %, 23 %, resp. 35,8 %
v jednotlivých skupinách. Nemocní, u kterých byla katetrizační léčba započata do 3,5 hodin po
vzniku AIM, měli významně nižší 30denní i tříletou mortalitu (3,6 %, resp. 8,6 %) oproti mortalitě
nemocných léčených později (11,1 %, resp. 19,1 %, p = 0,012, resp. 0,003). V později léčené skupině
byl pozorován významně vyšší výskyt srdečního selhání během hospitalizace (28,6 % vs. 11,4 %, p <
0,001) a vyšší naměřená maximální hodnota CK po AIM (44 vs. 32 kat/l, p = 0,005). Závěr: Úspěšnost
PTCA při otevření infarktové tepny je vysoká. Zahájení katetrizační léčby do 3,5 hod. od
vniku AIM bylo v našem souboru spojeno s nízkou krátkodobou i dlouhodobou mortalitou nemocných.
Je-li katetrizační léčba AIM zahájena po 3,5 hodinách, je mortalita nemocných výrazně
vyšší, ale na dalším zpoždění již prakticky nezávislá. Je třeba usilovat, aby léčba infarktu koronární
angioplastikou byla ve většině případů zahájena do 3,5 hod. od vzniku symptomů.
Klíčová slova:
Akutní infarkt myokardu - Reperfuze myokardu - Ischemický čas - Přímá koronární
angioplastika
|