Orofaciální rozštěpy se dělí na tři základní typy: rozštěp rtu (CL), rozštěp patra (CP) a rozštěp rtu i patra (CLP). Incidence jednotlivých typů rozštěpů v populaci a jejich relativní počet vykazuje specifické etnické a rasové rozdíly. Doposud však nemáme žádná data o incidenci a relativním počtu orofaciálních typů rozštěpů (CL, CLP, CP) u romské etnické skupiny. Cílem této studie bylo porovnat relativní počet jednotlivých typů rozštěpů mezi českou romskou a neromskou populací. Provedli jsme retrospektivní epidemiologickou studii u skupiny všech žijících pacientů s orofaciálním rozštěpem, kteří se narodili v České republice od roku 1964 do roku 2002. Pacienti s rozštěpem byli rozděleni do tří skupin: 5304 dětí, kde oba rodiče nejsou Romové (NN), 98 dětí, kde oba rodiče jsou Romové (GG), a 18 dětí, kde pouze jeden rodič byl Rom (NG). U skupiny NN pacientů byl nalezen relativní počet CP v 37,1 %, avšak u skupiny GG byl relativní počet pacientů s CP signifikantně redukován na 5,1% (P<0,01). Naopak relativní počet pacientů s CLP byl vyšší (P<0,01) u skupiny GG (62,2%) v porovnání se skupinou NN (39,2%). Tendence k poklesu relativního počtu CP a ke zvýšení relativního počtu CLP byla patrná také u NG skupiny pacientů, ale rozdíly nebyly signifikantní. Vyslovili jsme hypotézu, že pokles CP a vzestup CLP i CL u Romů může být způsoben genetickou predispozicí ke vzniku CL. Protože CP se vyvíjí během embryonálního vývoje později nežli CL, část rozštěpů patra postihne embrya s již přítomným rozštěpem rtu a vznikne CLP. Postnatální chybění pacientů s izolovaným CP by tak mohlo být vysvětleno jejich přesunem do skupiny pacientů s CLP.

        Klíčová slova: