Odvykání od umělé plicní ventilace je u většiny pacientů nekomplikované, u některých je však tento proces velmi složitý a dlouhodobý. Tito pacienti jsou označováni jako obtížně odvyknutelní. Vhodná strategie odvykání a správné načasování extubace či dekanylace je důležité nejen z hlediska zdravotního stavu pacienta, ale i z hlediska nákladů na péči. Při určování pacientů vhodných k zahájení odvykání je vhodné používat předpovědní ukazatele úspěšnosti, nejpraktičtější se zdají být Tobin-Yangův index a poměr PaO2 /FiO2. Na základě dostupných informací se zdá, že tlaková podpora a odvykání pomocí Ayrova T je efektivnější než odvykání v režimu SIMV. Naděj- ně se v procesu odvykání jeví použití neinvazivní ventilace, ale tento prospěch není zatím jednoznačně prokázán. Používání odvykacích protokolů zkracuje dobu odvykání od umělé plicní ventilace. Autoři v článku shrnují nejnovější poznatky o problematice odvykání včetně uvedení nejčastěji používaných odvykacích ventilačních režimů a předpovědních ukazatelů úspěšnosti odvykání.

        Klíčová slova: Umělá plicní ventilace - Odvykání - Intenzivní péče