Cíl: Ověření základních vlastností analýzy volných lehkých řetězců v séru. Metody: Imunoturbidimetrické stanovení s použitím diagnostické soupravy FreeLite firmy The Binding Site, adaptované na analyzátor Modular Roche. Metoda ELISA, použitá v soupravě firmy BioVendor. Výsledky: Hodnoty stanovené u souboru dárců krve mužů a žen. Index kappa/lambda imunoturbidimetrií 0,53–1,92; metodou ELISA 0,24–1,17. Přesnost měření kappa imunoturbidimetrií 5,6–6,9 %, metodou ELISA 6,6–11,0 %, lambda imunoturbidimetricky 6,1 až 9,2 %, metodou ELISA 7,3–8,6 %. Studovali jsme vliv ředění vzorků na výsledky analýz a potvrdili jsme potřebnost ověřování stupně ředění u každého patologicky změněného vzorku. Regresní analýzou byla určena rovnice y = -9,84 + 1,53 x a korelační koeficient r = 0,73. U imunoturbidimetrie bylo ve sledované populaci nalezeno 58,9 % výsledků hodnocených jako patologických, metodou ELISA 45,5 %. U 4,5 % patologických výsledků byla nalezena neshoda mezi oběma metodami. U výsledků uvnitř referenčního intervalu byly nalezeny neshody u 17,8 % pozorování. Diskuse: Hlavními problémy úspěšného použití stanovení volných lehkých řetězců jsou validita referenčních intervalů, ředění vzorků individuálních pacientů, diference v diagnostické klasifikaci při použití různých metod. Závěr: Stanovení volných lehkých řetězců v séru nelze prozatím považovat za úplně rutinní záležitost, vyžaduje pečlivou přípravu vzorků a analýzu výsledků podmíněnou nadstandardní úrovní odbornosti laboratorního personálu.

        Klíčová slova: volné lehké řetězce v séru, ELISA, imunoturbidimetrie.