Tam kde v rozvodových případech je přítomen konflikt a animozita, lze pravidelně nalézt určitou míru programování dětí. Hovoří se o syndromu odcizeného rodiče, poruše, pri níž dítě pohlíží na jednoho rodicě jako na zcela kladného a na druhého jako na zcela záporného. Tento syndrom se vyskytuje stále častěji od doby, kdy byl zpochybněn názor, že jediným vhodným pečovatelem po rozvodu je matka. Porozvodová situace je náročná a složitá, časté jsou zdravotní komplikace, zhoršení kvality života. Časté je odpírání styku dítěte s nerezidenčním rodičem a popouzení dětí. Rozvoj syndromu odcizeného rodiče je možné považovat za zvláště nepříznivý vývoj porozvodové situace. Pozice nerezidenčního rodiče je velmi slabá, rezidenční rodič má v možnosti popouzet proti němu účinný nástroj jak ho řídit a trestat. Proti takovému jednání neexistuje účinná obrana, nerezidenčnímu rodiči nezbývá než tento fakt akceptovat a jednat defenzivne a takticky. Toho jsou schopny jen zdravé osobnosti. Mezi rodiči zapojenými v porozvodových sporech je nicméne porucha osobnosti častá.

        Klíčová slova: rozvod, syndrom odcizeného rodiče, rodičovský konflikt, narušování návštěv dětí, rodičovské soudní spory, porucha osobnosti.