Pokroky, jichž bylo dosaženo v otologické diagnostice, opravňují v rámci středoušních procesů s uzavřeným dlouhodobým výpotkem rozlišovat “otitis media” exsudativa (serosa, serotym- panon), otitis media secretoria (mukotympanon) a otitis media suppurativa latens. Každá z těchto jednotek má zvláštnosti v etiopatogenezi a prognóze a vyžaduje větším dílem i odlišný léčebný postup. V léčbě zůstává společnou sanace horních cest dýchacích, po níž má serotympanon velké tendence ke spontánnímu zhojení. Latentní otitis media vyžaduje dále většinou jen paracentézu s odsátím a cílenou antibiotickou léčbu. Naopak mukotympanon se daří zhojit až důslednou kom- plexní a často dlouhodobou aktivní chirurgickou i konzervativní péči o dutinu bubínkovou i slu- chovou trubici. Cílem léčby není jen prosté odstranění nedoslýchavosti, ale též urychlená eradikace patologie, která nedoslýchavost vyvolala. Jestliže zdrojem výše uvedených diagnóz je v nemalé míře nesprávná a nedostatečná léčba akutního tubárního anebo středoušního zánětu, pak nedůsledná léčba těchto diagnóz se stává základem adhezivního procesu a tympanosklerózy a posléze i ušního cholesteatomu. Základním klíčem pro vznik výše uvedených tubárních a tubotympanálních procesů a jejich úspěšného léčení je sluchová trubice. Drenáž a ventilace bubínkové dutiny jsou i v jejím léčení dobrým, ale zdaleka ne jediným pomocníkem.

        Klíčová slova: mukotympanon, serotympanon, otitis media latens, terapie, prognóza,