Diabetes mellitus a chronická renální
insuficience
Rychlík I.1, Sulková S.2
1Diabetologické centrum 3. lékařské fakulty UK a FN Královské Vinohrady, Praha, přednosta prof. MUDr. M. Anděl, CSc.2Interní oddělení Strahov 1. lékařské fakulty UK a VFN, Praha, přednosta doc. MUDr. S. Sulková, DrSc. |
|
Souhrn:
V 90. letech 20. století se diabetická nefropatie stala nejčastějším důvodem k pravidelnému dialyzačnímu
léčení (PDL) v průmyslově rozvinutých zemích. Především se jedná o diabetiky 2.
typu. Podobný trend lze pozorovat i v České republice, která je v tomto ohledu na prvním místě ze
zemí bývalého východního bloku (33 % pacientů v PDL trpí diabetem). Příčinou uvedeného nárůstu
pacientů s diabetickou nefropatií a selháním ledvin na podkladě diabetu je nejen zvyšující se
prevalence a incidence diabetu 2. typu v populaci, ale zejména zlepšená péče o pacienty s diabetem
2. typu, která jim umožní dožít se vývoje závažných makro- i mikrovaskulárních komplikací
včetně diabetické nefropatie. Odhaduje se, že diabetickou nefropatií je postiženo asi 4 - 8 % nemocných
navštěvujících diabetologické poradny. Vzhledem k narůstajícímu počtu diabetiků
v PDL, navíc spjatém s jejich vysokou polymorbiditou, se jedná i o závažný medicínsko-ekonomický
problém. Hlavními faktory, které ovlivňují u diabetika riziko vývoje diabetické nefropatie, jsou
dlouhodobá kontrola glykémie, genetické (etnické) faktory, věk a pohlaví. Rozhodující faktor
ovlivňující u nemocných s diabetickou nefropatií progresi chronické renální insuficienci však
představuje kontrola krevního tlaku. Zařazování diabetiků do PDL není spojeno jen s problémy
medicínskými, ale i sociálně ekonomickými. Kvalita života diabetiků je výrazně nižší a i přežívání
diabetiků léčených v rámci PDL je stále téměř 2krát nižší než přežívání pacientů - nediabetiků.
Rozhodování o volbě dialyzační metody není snadné. Medicínské odlišnosti jsou dobře definovány,
přesto by neměly být absolutizovány. V úvahu je třeba brát i to, kterou z metod upřednostní
pacient. V optimálním případě se rozhodování odehrává v období dispenzarizace. Obě dialyzační
metody mají srovnatelné výsledky i přežívání, i když pro diabetiky ve věku do 50 let je udávána
lepší prognóza na peritoneální dialýze. Riziko „selhání metody“ je obecně pro peritoneální dialýzu
však vyšší.
Klíčová slova:
Diabetická nefropatie - Epidemiologie - Chronická renální insuficience - Pravidelné
dialyzační léčení
|