V retrospektivní studii 155 nemocných léčených chirurgicky pro chronický středoušní zánět byl sledován a statisticky zhodnocen stav sluchu před a po operaci podle jednotlivých peroperačních sledovaných znaků - typ chirurgického výkonu, typ tympanoplastiky, rekonstrukce zadní stěny zvukovodu, typ plastiky zvukovodu, meatoplastiky, resekce hrotu mastoidu a obliterace trepanační dutiny. Ke zlepšení sluchu došlo po myringoplastice na všech frekvencích v průměru o 3 až 8 dB, po myringostapedopexi na frekvencích 1 a 2 kHz o 2 dB. Při použití PORPu se zlepšil sluchový práh o 5 dB na frekvenci 500 Hz, ostatní frekvence poklesly o 1 až 18 dB. Ve skupině s TORPem se zlepšilo vzdušné vedení na frekvencích 500 Hz o 6 dB a 1 kHz o 2 dB, ostatní frekvence poklesly o 2 až 7 dB. Ve skupině 78 nemocných bez tympanoplastiky byly frekvence 0,5, 1 a 2 kHz beze změny vzdušného vedení, vysoké frekvence 3 a 4 kHz se zhoršily o 6 a 5 dB. Rozsáhlejší chirurgický výkon na spánkové kosti a středoušních kůstkách byl spojen s větší nedoslýchavostí před i po operaci. Provedení rekonstrukce zadní stěny zvukovodu, plastiky zvukovodu, meatoplastiky, resekce hrotu mastoidu nebo obliterace trepanační dutiny nelze považovat za primárně negativní prognostické faktory stavu sluchu, jelikož provedení těchto výkonů závisí na rozsahu, typu a lokalizaci chronického středoušního zánětu.

        Klíčová slova: chronický středoušní zánět, práh sluchu, mastoidektomie, tympanoplastika, meatoplastika, obliterace trepanační dutiny, statistika, prognostické faktory.