Rekurence abúzu alkoholu u pacientů
s alkoholickou jaterní cirhózou po
transplantaci jater v IKEM
Wohl P., Wohl P.***, Trunečka P., Honsová E.**, Šperl J., Drastich P., Špičák J., Kostolná E., Ryska M.*, Bělina F.*, Filip K., Vítko Š.
Klinika hepatogastroenterologie IKEM, Praha *Klinika transplantační chirurgie IKEM, Praha **Patologicko-anatomické oddělení IKEM ***Centrum diabetologie IKEM |
|
Souhrn:
Úvod: Alkoholická jaterní cirhóza je běžnou indikací k transplantací jater. I přes přísný výběr nemocných
dochází k rekurenci abúzu alkoholu v 10–50 %. Cílem naší retrospektivní studie bylo zhodnotit průběh potransplantační
léčby u příjemců z hlediska rekurence abúzu alkoholu.
Soubor a metodika: V období (X/95 do II/02) bylo v IKEM provedeno 246 ortotopických transplantací jater,
z toho 42 (17,1 %) pro alkoholickou jaterní cirhózu. Do studie jsme zařadili nemocné sledované nejméně 1 rok.
U nemocných jsme prováděli protokolární jaterní biopsie 1, 2, 3, 5, 7 let po transplantací jater. Za rekurenci
abúzu alkoholu jsem považovali jakoukoliv přiznanou konzumaci alkoholu, zjištěnou dotazníkovou metodou.
Zjištěné výsledky jsme porovnávali s laboratorními testy svědčícími pro abúzus alkoholu, dále s výsledky
semikvatitativně zhodnocené jaterní biopsie štěpu. Porovnávali jsme přežívání nemocných a štěpů v uvedených
skupinách za 1, 3, a 5 let po transplantaci (Kaplanova-Meierové metoda) a hodnotili jsme základní
sociologické údaje (vzdělání, rozvodovost, kouření). Statistické zpracování bylo provedeno t-testem,
2-kvadrátem.
Výsledky: Šestnáct příjemců ze 42 přiznalo (38 %) abúzus alkoholu. U 4 nemocných vedl abúzus alkoholu
k dysfunkci jaterního štěpu. Dva zemřeli na jaterní selhání. Další pacient s výrazným abúzem odmítl hemodialýzu
a zemřel na renální selhání. Dvanáct nemocných se vrátilo k abúzu alkoholu bez detekovatelné dysfunkce
jaterního štěpu. Ve skupině nemocných s přiznaným abúzem se významně častěji vyskytla steatóza
a Malloryho hyalin (56,25 %, resp. 18,75 %) (p < 0,05). V přítomnosti jaterní fibrózy nebyl rozdíl nalezen. Mezi
příjemci a přiznaným abúzem alkoholu a skupinou deklarující abstinenci jsme nalezli rozdíl v hodnotě BMI
(25,40 ± 3,33 vs. 27,83 ± 3,85, p < 0,04), triacyglycerolech 3,73 ± 2,07 vs 2,36 ± 1,76, p < 0,04), MCV 97,49 ±
7,02 vs 87,69 ± 3,14, p < 0,0004), v aktivitě GMT (4,48 ± 6,96 vs 0,79 ± 1,17, p < 0,05) a ve výskytu kouření
(p < 0,05) a pohlaví (p < 0,05), ve vzdělání, rozvodovosti nebyl nalezen rozdíl. Jednoleté, 3- a 5leté přežívání ve
skupině s přiznaným abúzem oproti abstinujícím bylo významně nižší (100 %, 83 %, 74 % vs 100 %, p < 0,05).
Závěr: Nemocní po ortotopické transplantaci jater pro alkoholickou jaterní cirhózu s přiznanou rekurencí
abúzu alkoholu mají nižší přežívání oproti příjemcům s deklarovanou abstinencí. Vzhledem k výrazným rozdílům
v histologických nálezech a laboratorních hodnotách mezi skupinami s přiznaným abúzem a deklarovanou
abstinencí se dotazníková metoda se jeví jako vhodný způsob detekci rekurence abúzu alkoholu po
transplantaci jater. Rekurence abúzu alkoholu může mít fatální průběh. Jeho výskyt v našem souboru odpovídá
publikovaným poznatkům.
Klíčová slova:
transplantace jater – abúzus alkoholu – alkoholická jaterní cirhóza
|