Nadměrné množství extravaskulární plicní vody (EVL~, které je důsledkem zvýšené propustnosti alveolo-kapilární membrány, je charakteristickým rysem syndromu akutní dechové tísně (ARDS). Zmnožení EVLW zhoršuje výměnu plynů a je jednou z příčin hypoxémie. Zvýšená akumulace EVLW je rovněž obávanou komplikací agresivní volumoresuscitace u onemocnění s porušenou mikrovaskulární endoteliální integritou, kdy intravenózní podávání velkého množství tekutin je nezbytné k obnovení tkáňové perfuze. Článek shrnuje mechanismy zapojené do patofyziologie vzniku plicního otoku, možnosti jeho měření a diskutuje klinický přínos monitorace EVLW u kriticky nemocných s podrobnějším zaměřením na transpulmonální indikátorovou dilučnítechniku.

        Klíčová slova: Extravaskulární plicní voda - Plicní otok - ARDS - Indikátorová diluční technika