Refluxní choroba jícnu (RCHJ) je častým onemocněním. Setkáváme se s širokým spektrem pacientů od lehkých forem až po formy komplikované. Díky tomu, že všechny účinné léky u nás již mohou předepisovat praktičtí lékaři, přesunula se léčba velké části pacientů do jejich rukou, v trvalé péči gastroenterologů zůstávají povětšinou formy komplikované. Nejen mezi praktickými lékaři, ale i mezi specialisty se však traduje mnoho mýtů, které ovlivňují přístup k léčbě této choroby. Mezi ně patří např. menší vědomí o chronicitě onemocnění, a tudíž nutnosti trvalé léčby, přesvědčení, že k refluxu dochází hlavně v noci v poloze vleže, přesvědčení, že každá hiátová hernie vyžaduje léčbu, omeprazol (u nás nejužívanější inhibitor protonové pumpy) se dávkuje navečer namísto ráno, přeceňuje se vliv prokinetik, zaměňují se názvy refluxní ezofagitida s refluxní chorobou jícnu, v léčbě se stále ve velké míře uplatňují „obsoletní" léky - antagonisté H2-receptorů nebo metoclopramid, nepanuje jasno v indikacích pH metrického vyšetření, panuje víra, že léčba antagonisty H2 receptorů je levnější oproti inhibitorům protonové pumpy, atd. Rozhodli jsme se proto sepsat tento článek, kde se snažíme na některé z těchto mýtů poukázat. Činíme tak pokud možno co nejednoduší formou, bez zbytečného zacházení do detailů, neboť hlavní cílovou skupinou článku jsou praktičtí lékaři. Doufáme, že článek vyvolá nejenom zajímavou diskusi, ale přispěje k lepší péči o pacienty s RCHJ.

        Klíčová slova: Inhibitory protonové pumpy, antagonisté H2-receptorů, refluxní choroba jícnu