Souhrn:
Již po desetiletí se s úspěchem používá heparin k léčbě trombembolických komplikací. Heparinem navozená trombocytopenie (HIT typu II) je dobře
známý nepříznivý efekt léčby. Komplikace při léčbě heparinem jsou málokdy přesně diagnostikovány přímo ve vztahu k HIT. Imunologická příčina HIT
při tvorbě multinodálního imunního komplexu ve vztahu k „neo antigenu“ heparinu a destičkový faktor 4 jsou přijímány jednoznačně jako rozhodující
patofyziologický faktor. HIT je vztahován k typu heparin (nezlomkovému nízkomolekulárnímu) nebo jako jiné riziko, např. periferní obstrukční choroba.
Úmrtnost na následné komplikace, které souvisejí s HIT, se udává okolo 20 – 30 %. Pro diagnózu HIT typu II, klinické sledování a souběžné testy jsou
rozpracovány následné postupy: přerušit jakoukoli léčbu heparinem a na to navázat dobře kontrolovaným režimem antikoagulancii. U řady pacientů
se s úspěchem ve světě používá léčba heparinoid-danaparoid-sodiem a trombin-inhibitorem v kombinaci s hirudinem, úspěšně byl použit k léčbě
nemocných s HIT typu II u kardiopulmonálního bypassu a u transplantace ledvin. Jsou i další léčebné možnosti, např. použití imunoglobulinů,
prostaglandiny apod. Kontrolovaná studie na náhodně vybraných nemocných vyhodnotila, kterým látkám je třeba dávat přednost i v budoucnu, a to
při hodnocení vztahu riziko-užitečnost. Nutnost doplňujících postupů, jako např. embolektomie, závisí na individuálním stavu nemocného. Pacient by
měl být dopodrobna informován o svém onemocnění a také o všech vážných následcích při opětovném podávání heparinu. HIT by měla být zařazena
do seznamu urgentních stavů a úřad pro farmaka by měl být informován o závažných vedlejších úč incích léčby heparinem.
Klíčová slova:
heparin – trombocytopenie – danaroid sodium – rekombinát hirudininu
|