Akutní (fulminantní) selhání jater je definováno jako náhlý nástup ikteru, koagulopatie a encefalopatie u jedinců bez předchozích známek jaterního onemocnění. Onemocnění je vzhledem k vysoké schopnosti regenerace jater do jisté míry potenciálně reverzibilní, část pacientů však nemá šanci na přežití bez včas provedené transplantace jater. Přes veškeré pokroky intenzivní medicíny je onemocnění stále zatíženo vysokou mortalitou. Komplexní terapie akutního selhání jater představuje terapii nitrolební hypertenze, stabilizaci hemodynamiky, zajištění uspokojivé ventilace a oxygenace, péči o nutriční a metabolickou rovnováhu, cílenou léčbu infekčních komplikací. Zcela zásadní význam pro přežití pacienta má časový faktor. Onemocnění je třeba včas rozpoznat, zahájit léčbu a kontaktovat specializované pracoviště s možností provedení transplantace jater. Při rozvoji encefalopatie je převoz pacienta spojen s vysokým rizikem, proto je pacienta nutno transponovat spíše dříve, optimálně ve stadiu encefalopatie I-II. Čas, po který je možno pacienta udržet ve stavu, kdy je schopen podstoupit transplantaci jater, lze prodloužit použitím přístrojové podpory selhávajících jater, která zatím není standardní součástí terapeutického protokolu. V červenci 2005 byl poprvé v České republice u pacienta s akutním selháním jater použit přístroj „Prométheus", fungující na princi¬pu frakcionované plazmatické separace a adsorbce.

        Klíčová slova: akutní selhání jater, Buddův-Chiariho syndrom, podpůrná přístrojová terapie jaterního selhání, „Prométheus", transplantace jater