Dotazníky na kvalitu života a na toleranci jednotlivých součástí udržovací léčby byly rozeslány celkem 83 pacientům s mnohočetným myelomem, kteří byli více než jeden rok na udržovací léčbě dle protokolu klinické studie 4W. Získáno bylo 53 odpovědí. Udržovací léčba sestávala buď z monoterapie interferonem alfa (I), 3 miliony jednotek třikát týdně až do známek relapsu, nebo ze sekvenčního podávání interferonu alfa a dexametazonu (ID). To znamená 3 měsíce interferon alfa ve výše uvedené dávce, měsíc pauza, pak dexametazon 40 mg 1. až 4., 10. až 13. a 20. až 23. den a po další 4týdenní pauze znovu interferon alfa, opět až do progrese nemoci. Pacienti hodnotili přítomnost či nepřítomnost jednotlivých nežádoucích účinků léčby v prvních 14 dnech terapie a během celého roku a jejich intenzitu zařazovali do 4 dotazníkem definovaných kategorií. Kvalita života byla hodnocena pomocí základního modulu dotazníku European Organization for Research and Treatment of Cancer Core Quality of Life Questionnaire verze 3.0 (EORTC QLQ-C30). Výsledky dotazníkové akce jsou do jisté míry překvapující, neboť z odpovědí pacientů vyplývá, že tato udržovací léčba je spojena s četnějšími nežádoucími účinky, než si lékař při kontaktu s pacientem uvědomuje. V rámci souhrnu lze pouze vyjmenovat nejčastější z nich (zhoršení zraku, poruchy spánku, depresivní stavy, pocity podrážděnosti a neklidu, pocity zimnice, bolesti kloubů i svalů, celkovou slabost a dušnost). Z dotazníků kvality života vyplývá zřetelně horší kvalita života těchto pacientů proti zdravé populaci, nejsou však přítomny zásadní rozdíly mezi jednotlivými skupinami. Dotazníky dostali pouze pacienti mající udržovací léčbu déle než 1 rok, takže z dotazníkové akce vypadli pacienti, u nichž byla udržovací léčba přerušena pro nežádoucí účinky. Pro celkovou představu o toleranci výše uvedené udržovací léčby uvádíme, že k datu 31. 8. 2001 bylo 113 pacientů randomizováno do jedné z větví udržovací léčby. Přerušení udržovací léčby bylo nutné u 6 % pacientů (ve dvou případech pro těžkou hypothyreózu, v jednom případě pro halucinace, ve 3 případech pro těžkou psychickou depresi vyvolanou touto léčbou). Redukce dávek interferonu byla nutná u 20 % pacientů, obvykle pro cytopenii, ale i pro psychické problémy. Na otázku, jak dlouhé prodloužení života vykompenzuje nežádoucí účinky udržovací léčby, byly získány následující odpovědi od pacientů dostávající ID, případně I: 3 měsíce - 47,6 a 38,3 %, 6 měsíců - 4,3 a 10,6 %, 9 měsíců - 0 a 4,3 %, 12 měsíců - 47,6 a 46,8 % % dotázaných. Na otázku, zda by pacienti při předpokladu stejné účinnosti preferovali raději udržovací monoterapii interferonem alfa nebo dexametazonem, dalo více pacientů přednost interferonu před dexametazonem. Pro praxi z tohoto článku informujícího o nežádoucích účincích udržovací léčby a o vlivu udržovací léčby na kvalitu života vyplývá: 1. nutnost dobré znalosti všech možných nežádoucích účinků pro všechny lékaře, neboť pouze lékař znající možné nežádoucí účinky léčby je může rozpoznat, 2. pravidelné monitorování nejen aktivity základní nemoci, ale také nežádoucích účinků udržovací léčby a vlivu léčby na kvalitu života pacientů, 3. nutnost hodnocení kvality života v klinických studií jako důležitého parametru pro rozhodování o způsobu léčby.

        Klíčová slova: Mnohočetný myelom - Udržovací léčba - Interferon alfa - Dexametazon - Kvalita života - Nežádoucí účinky léčby