Srovnali jsme akcelerometrii a elektromyografii (ACC vs EMG) při vyšetření nervosvalového přenosu. U 20 nemocných, ASA klasifikace I – III, podstupujících elektivní kraniotomii v celkové anestezii v délce nad 2 hodiny, jsme vyšetřovali nervosvalový přenos současně elektromyograficky a akcelerometricky. Po podání suxametonia (Ł 100 mg) k usnadnění tracheální intubace byla nervosvalová blokáda během výkonu zajištěna opakovanými dávkami vekuronia (1 – 4 mg). Každých 20 vteřin jsme stanovili TOF-ratio u obou m. adductor pollicis po stimulaci loketního nervu supramaximálními impulzy. Získali jsme celkem 1218 párových měření TOF-ratio (TOFEMG a TOFACC). Průměrný rozdíl mezi hodnotami získanými oběma metodami (bias) byl 0,3 % se směrodatnou odchylkou rozdílu ± 8,7 %. Meze shody (rozmezí, v němž leží 95 % rozdílů mezi párovými měřeními) byly od –17 do +17 %. Senzitivita akcelerometrie při detekci zotavení z nervosvalového bloku (za kritérium adekvátní dekurarizace jsme považovali TOF-ratio ł 70 %) dosáhla 87 %, specificita 96 %. Obě techniky měření poskytují spolehlivou informaci o stupni nervosvalového bloku. Za podmínek naší studie byla akcelerometrie (i když o něco méně přesná ve srovnání s elektromyografií) schopna detekovat reziduální kurarizaci.

        Klíčová slova: nervosvalová blokáda – monitorace – akcelerometrie – elektromyografie – blokátory nervosvalového přenosu – vekuronium