Intramurální ložiska ve stěně orgánů trávicího ústrojí patří mezi časté endoskopické a rentgenologické nálezy a současně mezi základní indikace endosonografického vyšetření. Ze solidních intramurálních ložisek jícnu jsou leiomyomy nálezy nejčastější. Pocházejí v typickém případě z muscularis proprie, zřídka z muscularis mucosae a v endosonografickém zobrazení mají vcelku typické charakteristiky (homogenní, oválná, ostře konturovaná, výrazně hypoechogenní ložiska). V naprosté většině případů jsou klinicky asymptomatická. Při lokalizaci v jícnu se mohou projevit dysfagií, bolestí na hrudníku, pyrózou, při exulceraci sliznice na povrchu mohou vést k anemizaci nebo klinicky zřejmému krvácení. Odlišení od leiomyosarkomu z endosonografického obrazu není jednoznačné, ale nález nehomogenity struktury, neostrých okrajů, cystických formací, rozměru nad 3 cm a zvětšených lymfatických uzlin silně zpochybňuje benigní charakter ložiska. Terapeutickým řešením leiomyomu vycházejícího z muscularis proprie je chirurgické odstranění, pokud ložisko vychází s muscularis mucosae je možné také endoskopické řešení. V práci referujeme o endoskopickém řešení 3cm leiomyomu jícnu.

        Klíčová slova: leimyom jícnu – endoskopie