Cíl studie: Porovnání výskytu recidiv po zevních a endoskopických výkonech pro invertovaný papilom nosu a vedlejších nosních dutin Typ studie: Retrospektivní studie. Materiál a metoda: Retrospektivně byl hodnocen soubor pacientů léčených pro invertovaný papilom nosu a vedlejších nosních dutin. V letech 1994 – 2004 bylo chirurgicky bylo léčeno dvanáct pacientů. Převažovali muži (n=8) nad ženami (n=4). Nejmladší pacientkou byla třicetiletá žena, nejstarším 69letý muž. Nebyla pozorována stranová predilekce (5krát vpravo, 5krát vlevo), dvakrát byl pozorován oboustranný výskyt. Celkem bylo operováno 14 stran. Devětkrát byl zvolen endoskopický přístup, 5krát zevní - převažovala mediální maxilektomie přístupem přes laterální rinotomii (4krát), jedenkrát byl proveden midfacial degloving. Výsledky: Pooperační sledování bylo průměrně 57 měsíců (medián 58 měsíců), nejkratší doba sledování byla sedm měsíců, nejdelší sledování bylo 120 měsíců. Recidivy byly pozorovány ve 4 případech po endoskopickém výkonu (4/9, tj. 44 %), v jednom případě po výkonu zevním (1/5, tj. 20 %). Celkově byly recidivy pozorovány v 35 %, nejdříve po jednom měsíci, nejdéle po 33 měsících, průměrně po 16,5 měsících. Závěr: Poměrně vysoký počet recidiv nás nutí k zamyšlení o vhodnosti endoskopického přístupu v řešení IP. Z retrospektivního rozboru sestavy pacientů operovaných na našem oddělení vyplývá, že nebyly plně dodržovány některé principy zdůrazňované autory obhajujícími endoskopický endonazální přístup (radikalita, užití frézy). Je zřejmé, že v případě užití endoskopického endonazálního přístupu je nutná větší radikalita, jejímž základním předpokladem je dostatečný přehled v operované oblasti. Vysoký počet recidiv po endoskopickém řešení IP v našem souboru není dle našeho názoru důvodem ke změně indikačních schémat při volbě zevních a endoskopických přístupů, ale je důvodem ke zvýšení radikality endoskopického přístupu.

        Klíčová slova: invertovaný papilom, recidiva, zevní a endoskopický přístup.