Léčba jaterních metastáz je problematická. V době diagnózy je resekce jater možná u 15–30 % nemocných. Z této skupiny operovaných pacientů se však ve 30–40 % objevuje do 16–24 měsíců rekurence choroby ve zbytku jater. Přesto je chirurgický resekční výkon všeobecně považován za jedinou možnou cestu k vyléčení těchto nemocných. Cílem ostatních metod je podle zaběhnutých praktik prodloužit zbytek života těchto pacientů. Přitomse všakmožnosti nechirurgických postupů u těchto pacientů zlepšily a mnozí dnes považují některé tyto metody za možnou alternativu resekčního výkonu. Podobná situace je u nemocných s primárním maligním nádorem jater, především hepatocelulárním karcinomem. U dospělých je ale hepatocelulární karcinom (HCC) až v 80 % inoperabilní (především vzhledem k časté doprovázející jaterní cirhóze či multicentricitě tumoru). I když je u těchto pacientů možnou alternativou i transplantace jater, většina nemocných je odkázána na systémovou chemoterapii. Snahou multimodálního přístupu k léčbě maligních ložiskových jaterních procesů je nabídnout těmto nemocným co nejlepší péči a dosáhnout tak nejen prodloužení života, ale vyléčit co největší část pacientů, u kterých je radikální chirurgický výkon nemožný. Kvalitní léčba jaterních metastáz může navázat pouze na velmi dobrou a přesnou diagnostiku s vysokou senzitivitou a specificitou, což z pohledu dnešní medicíny v diagnostice jaterních metastáz bývá v 98 %, resp. 94 %. Tyto výsledky lze dosáhnout pouze kombinací postupů, ke kterým patří vedle sonografie, CT a MR (s aplikací specifických kontrastních látek), především CTA a CTAP.

        Klíčová slova: tumor jater - chemoembolizace - embolizace - lokoregionální chemoterapie - Lipiodol