Za lumbální spinální stenózu považujeme jakékoliv zúžení páteřního nebo kořenového kanálu. Stenózu dále klasifikujeme jako kongenitální nebo získanou, centrální či laterální, lokální, segmentální či generalizovanou. Kardinálním klinickým příznakem je neurogenní klaudikace: po určité době stání ve vzpřímené poloze či po chůzi na určitou vzdálenost vznikají kořenové bolesti či parestézie vyzařující do jedné nebo obou končetin následované slabostí. Stav je zhoršován záklonem. Anteflexe, usednutí nebo ulehnutí vedou k vymizení potíží. Převažujícím věkem začátku potíží je 6. dekáda. Objektivní nález v klidu může být normální, asi třetina nemocných udává trvalou slabost dolních končetin. Napínací manévry jsou negativní. Ke vzniku neurogenních klaudikací je třeba, aby stenóza byla přítomna alespoň ve dvou etážích. Patofyziologickým základem klaudikací je vaskulárně ischemický blok vláken kaudy způsobený venózní kongescí žilních pletení. Zlatým standardem zobrazovacích vyšetření je kontrastní lumbosakrální radikulografie, která prokáže úplný nebo částečný stop průcho- du kontrastní látky zúženým úsekem. V současné době se prosazují neinvazivní metody: nativní CT páteře, MRI a MR radikulografie. Léčba u lehkých a středních forem bez progrese je konzervativní: cvičení, ortézy, podávání kalcitoninu, u těžších forem s progresí je léčebnou metodou operace.

        Klíčová slova: lumbální spinální stenóza, neurogenní klaudikace