Rehabilitace bezzubých pacientů s rozštěpovou vadou je obtížná. Začíná kolem 18. roku věku a často končí ztrátou vlastních zubů mezi 40. a 50. rokem života. Formou kazuistických sdělení studie demonstruje protetickou rehabilitaci u pacienta s rozštěpovou vadou podmíněně snímatelnou konstrukcí nesenou šesti implantáty. Ošetření celého zubního oblouku pomocí implantátů je v současnosti často používaným typem rehabilitace, kterou dosahujeme funkčního i estetického optima. Biomechanika rekonstrukce dovoluje individualizovat tvar zubního oblouku s ohledem na funkční a estetické požadavky. Problematika ošetření pacientů s rozštěpy zahrnuje především diskrepanci ve vzájemných vztazích mezi čelistmi, podmíněnou omezováním růstu maxilárních segmentů jako následek chirurgického uzávěru defektu. Užití podmíněně snímatelné konstrukce nesené implantáty je proto ideální metodou volby u atypické morfologie čelisti.

        Klíčová slova: