V biologii je postulován princip homeostázy - „konstantnosti vnitřního prostředí“. Předpokládá se, že vznik či exacerbace onemocnění nejsou variabilní, jsou nezávislé na hodině v rámci dne, dni v rámci měsíce nebo měsíce v rámci roku, stejně jako tomu je s reakcí pacienta na diagnostické testy a podávanou medikaci. Zjištění na poli chronobiologie, studie biologických rytmů vyvracejí teorii homeostázy a řady předpokladů i klinických postupů, které jsou na ní založeny. Nyní je již zřejmé, že pochody v lidském těle mají své denní, týdenní, měsíční i roční biologické rytmy, které mají též rostliny, zvířata i hmyz. Cirkadiánní znaky byly pozorovány u celé řady kardiovaskulárních onemocnění zahrnující srdeční arytmie, náhlou srdeční smrt, cévní mozkové příhody včetně atak stabilní anginy pectoris, nestabilní anginy pectoris a akutního infarktu myokardu. Ranní predominance vzniku těchto onemocnění byla prokázána v řadě velkých populačních studií. Je známo, že cirkadiánní a další rytmy gastrointestinálního traktu a životně důležitých orgánů jsou schopny signifikantně ovlivnit farmakokinetiku a dynamiku kardiovaskulární i jiné medikace. To znamená, že účinek terapeutických zásahů podaných v identických dávkách ráno i večer nemusí být srovnatelný. V terapii a prevenci kardiovaskulárních onemocnění musíme brát v potaz chronobiologické faktory.

        Klíčová slova: Chronobiologie - Chronoterapie - Kardiovaskulární onemocnění