Souhrn:
Východisko. Cílem studie bylo zjistit změny plazminogen activator inhibitor – 1(PAI-1) jako biochemického
rizikového faktoru pro kardiovaskulární nemoci při různých aplikačních formách časně zahájené
estrogenní substituční terapie.
Metody a výsledky. V prospektivní randomizované 12týdenní intervenční studii byl v cross-over designu
podáván estradiol perorálně v dávce 2 mg denně nebo transdermálně v dávce 0,05 mg denně. Zařazeno
bylo 45 zdravých postmenopauzálních žen do 12 týdnů od odstranění dělohy a vaječníků (chirurgické
kastrace). Studii dokončilo 41 žen a jejich data byla analyzována. Průměrný věk byl 49±6 let.
PAI-1 bylo stanoveno bio imunoassay (ChromolyzeTM PAI-1). Po perorální estrogenní terapii hladina
PAI-1 signifikantně (p=0,001) klesla z 11,39±12,02 IU/l na 5,0±5,27 IU/l. Tyto změny jsou významné
i ve srovnání s nesignifikantními změnami po transdermální léčbě.
Závěry. Perorální terapie významně snížila hladiny PAI-1 ve srovnání s transdermální. Tyto změny jsou
z pohledu kardiovaskulárního rizika příznivé.
Klíčová slova:
estrogenní substituční terapie, kardiovaskulární riziko, PAI-1.
|