Cíle studie: 1. Demonstrovat efekt vysokofrekvenční oscilace na výměnu plynů u dětí se závažným respiračním selháním (ARDS), u kterých selhala konvenční mechanická ventilace. 2. Pokusit se identifikovat pacienty, u kterých je velká pravděpodobnost neúspěchu vysokofrekvenční oscilace, a u kterých proto existuje vysoké riziko úmrtí. Typ studie: Retrospektivní analýza souboru. Místo: ARO a ECMO centrum Fakultní dětské nemocnice Brno. Pacienti: 26 pacientů starších 1 měsíce věku se závažným hypoxemickým respiračním selháním a ARDS. Průměrný věk 3,66 roku (tři dospělí – 17, 19 a 24 let), nejvyšší hmotnost byla 70 kg, 17 chlapců, 9 dívek. Zemřelo 15 pacientů, 84,6 % pacientů mělo základní onemocnění interní povahy, průměrné příjmové PRISM skóre 22. Devět pacientů splňovalo ECMO kritéria, u 2 z nich nebylo ECMO nutné, u dalších 5 pacientů bylo ECMO kontraindikováno, dva pacienti byli na ECMO napojeni. Čtyřem pacientům byl během HFO aplikován iNO, u 2 z nich byla navíc použita částečná LV (Liquid Ventilation). Metoda: Pacienti byli napojeni na PCV nebo PRVC režim s limitovaným vrcholovým tlakem a permisivní hyperkapnií. Pokud bylo dosaženo paCO2 > 10,0 kPa anebo pH < 7,20, byla zavedena kontinuální tracheální insuflace plynu. Při nutnosti použít FiO2 > 0,6 a Paw > 15 cmH2O pro minimálně 90% saturaci periferní krve nebo při přetrvávající hyperkapnii anebo acidóze při CMV s TGI byli pacienti přepojeni na HFO. Strategií HFO byla „High Volume Strategy“ – recruitment alveolů a dosažení optimálního plicního objemu. Pro přepojení zpět na CMV musel pacient splňovat následující kritéria: Paw 15 – 20 cmH2O, FiO2 < 0,6, bez air-leak anebo zlepšení rtg nálezu, bez desaturace při odsávání dýchacích cest. Pacient byl považován za odpojeného při splnění těchto kritérií: saturace > 90 %, FiO2 < 0,4, Paw < 15 cmH2O, normální pH při počtu dechů (RR) < 30/min a PIP < 35 cmH2O. Kromě demografických údajů (pohlaví, věk, hmotnost, příjmové PRISM skóre) a délky ventilace (CMV před HFO, HFO, CMV po HFO a celkové doby ventilace) byly sledovány: pH, PAO2, p aCO2, AaDO2, oxygenační index a hypoxemia skóre (paO2/FiO2). Výsledky: Během několika hodin došlo ke zlepšení oxygenace, eliminace CO2 a úpravě poměru ventilace–perfuze u všech pacientů. Toto zlepšení mělo trvalý charakter, mezi přeživšími a nepřeživšími jsou statisticky významné rozdíly ve sledovaných parametrech, navíc mezi přeživšími a nepřeživšími pacienty byl výrazný rozdíl v délce CMV před HFO; přežilo 42 % pacientů. Při zvýšení paO2/FiO2 o 55 % v 6. hodině HFO lze s 83% senzitivitou a 92% specificitou předpokládat přežití pacienta. Při snížení OI o 30 % v 6. hodině HFO je predikce přežití s 86% senzitivitou a 82% specificitou. Závěr: HFO byla účinná u všech pacientů, u kterých selhala CMV, výrazně zlepšila eliminaci CO2 a oxygenaci, přežilo 42 % pacientů. Je možné, že časná aplikace HFO může snížit mortalitu akutního hypoxemického respiračního selhání u dětí.

        Klíčová slova: HFO – respirační selhání – děti – konvenční mechanická ventilace