Autoři podávají retrospektivní analýzu endovaskulární léčby 100 mozkových aneuryzmat u 95 nemocných. 63,8 % nemocných s aneuryzmaty v přední cirkulaci (n = 58) zakrvácelo a 84 % v zadní cirkulaci (n = 37) mělo subarachnoidální krvácení (SAK). K endovaskulární léčbě byla nabízena aneuryzmata z několika pracovišť u nemocných, jejichž neurochirurgická léčba se jevila nemožná, riziková, ať již z důvodů anatomických či vzhledem ke stavu nemocného. Endovaskulární léčba byla prováděna selektivní výplní vaku aneuryzmatu pomocí odpoutatelných spirál. U 31,7 % karotických a u 9,4 % vertebrobazilárních aneuryzmat byla uzavřena spolu s vakem i mateřská tepna. Stabilita výplně vaku byla sledována pomocí nativních snímků lbi a angiografií magnetickou rezonancí. U 8 aneuryzmat a nemocných léčba nebyla úspěšná (technická úspěšnost 92 %). Celkem 3 nemocní zemřeli do 30 dnů na následky komplikace léčby. 5 nemocných v důsledku komplikací léčby zůstalo s trvalým deficitem závislých na pomoci druhých, z nichž 1 nemocná zemřela s odstupem 12 měsíců. U dalšího nemocného se po léčbě v důsledku vazospazmů vyvinul apalický syndrom a zemřel po 6 měsících. Úhrnná závažná morbidita a mortalita spojená s výkonem byla 8,4 %. V průměrné době sledování 36 měsíců bylo indikováno doplnění obnovené dutiny aneuryzmat u 15,6 % aneuryzmat a u dalších 20 % aneuryzmat nebylo možné primárně celý vak vyplnit či se druhotně objevila zbytková dutina, kterou jsme neindikovali k doplnění spirál. Částečný či nestabilní uzávěr byl tedy v době sledování u 35,6 % všech léčených aneuryzmat. Opakované SAK se objevilo ve 2,2 % a to 12 hodin po primární embolizaci s následkem deficitu (Rankin 3) a s odstupem 1 roku od poslední endovaskulární léčby u druhého nemocného bez deficitu. Nejzávažnějším problémem endovaskulární selektivní embolizace mozkových aneuryzmat je dlouhodobě nízká stabilita výplně vaku, jejíž častost roste s velikostí vaku, šíří jeho krčku a přítomností trombu ve vaku před léčbou. Naproti tomu uzávěr mateřské tepny obvykle s velkým aneuryzmatem, pokud je dostatečný kolaterální tok, se jeví být řešením stabilním. Vzhledem k publikovaným výsledkům by měla být k selektivní endovaskulární léčbě primárně indikována malá aneuryzmata s úzkým krčkem, kde je vysoká pravděpodobnost dlouhého stabilního uzávěru. Indikující neurochirurgové nabízeli relativně často aneuryzmata vertebrobazilárního řečiště (37 % všech ošetřených aneuryzmat) a velká aneuryzmata a. carotis interna (19 % všech aneuryzmat).

        Klíčová slova: mozková aneuryzmata, endovaskulární embolizace, subarachnoidální krvácení