Cíl: Zhodnocení klinického významu a použitelnosti zobrazení střeva pomocí magnetické rezonance následně po perorální přípravě manitolem u nemocných s Crohnovou chorobou či podezřením na ni. Metodika a materiál: 50 nemocných podstoupilo vyšetření po frakcionovaném vypití 200 ml 2,5% vodného roztoku manitolu a po aplikaci spazmolytika. MR protokol se skládá ze sekvencí pro zobrazení světlého lumina střeva (T2 vážená sekvence true- FISP) a dynamického postkontrastního zobrazení tmavého střevního lumina (T1 vážená sekvence FLASH 3D – VIBE) v arteriální, časné a pozdní portální fázi). Výsledky: Vedlejší účinky manitolu autoři zaznamenali jen u 2 nemocných (4 %), vážné komplikace nebyly přítomny. V 92 % došlo k dostatečnému rozvinutí střevního lumen tak, aby bylo možné hodnotit jeho stěnu. Aktivní Crohnovu chorobu prokázali ve 21 případech (42 %), neaktivní v 10 případech (20 %) (z toho 2x významnou stenózu – 4 %), ulcerózní kolitidu ve 3 případech (6 %), enteritidu v jednom případě (2 %) a normální nález v 15 případech (30 %). Závěr: MR enterografie pomocí perorální přípravy osmoticky aktivním roztokem manitolu je podle zkušeností autorů metodou první volby v detekci a sledování vývoje Crohnovy nemoci, především díky absenci radiační zátěže a dostatečnému kontrastnímu i prostorovému rozlišení.

        Klíčová slova: magnetická rezonance – MR enterografie – Crohnova choroba