Cíl studie: Sledovat vývoj změn tloušťky sítnice makulární oblasti v čase po nekomplikované operaci katarakty pomocí optické koherentní tomografie (OCT), určit incidenci cystoidního makulárního edému (CME) a pokusit se nalézt korelaci mezi pooperačním ztluštěním sítnice a možnými rizikovými faktory jeho rozvoje. Pacienti a metodika: Do studie bylo zařazeno 100 pacientů (64 žen a 36 mužů) průměrného věku 70 let (70, 1 ± 9, 4 [SD], rozmezí 44–85 let) přicházejících k operaci katarakty, která byla provedena standardní technikou fakoemulzifikace s implantací umělé nitrooční čočky (IOL) do pouzdra. Zaznamenána byla reálná délka fakoemulzifikace a celková délka operace. Operované oko bylo zařazeno do studovaného souboru, kontralaterální oko do souboru kontrolního. Předoperačně, pooperačně, 1 týden, 1, 2, 3 a 6 měsíců pooperačně bylo pomocí Stratus OCT III. generace provedeno měření objemu makuly a tloušťky sítnice ve třech oblastech: foveální, vnitřní a vnější makulární. Výsledky: V souboru operovaných očí docházelo k nárůstu tloušťky sítnice ve všech sledovaných oblastech s maximem za 1-2 měsíce po operaci a se známkami regrese ztluštění od 3. pooperačního měsíce. K největšímu nárůstu tloušťky retiny docházelo ve vnitřní makulární oblasti. Byl nalezen statisticky významný rozdíl v tloušťce sítnice mezi studovaným a kontrolním souborem ve fovei za 1 a 2 měsíce po operaci (Studentův t-test, p < 0,05), ve vnitřní i vnější makulární oblasti a celkovém objemu makuly za 1, 2 a 3 měsíce po operaci (Studentův t-test, p < 0,001; pro data ve 3. měsíci p = 0,01). Šest měsíců po operaci již nebyl rozdíl v tloušťce sítnice a objemu makuly mezi studovaným a kontrolním souborem v žádné ze sledovaných oblastí statisticky významný. Cystoidní makulární edém byl v souboru operovaných očí diagnostikován ve třech případech (3 %), ale pouze v jednom případě se jednalo o klinicky signifikantní makulární edém s poklesem nejlépe korigované zrakové ostrosti měsíc po operaci (NKZO = 0, 5). Reálná délka fakoemulzifikace korelovala se změnou tloušťky sítnice a objemu zejména ve fovee a vnitřní makulární oblasti za týden, měsíc a dva měsíce po operaci (Spearmanův korelační koeficient, p<0,05). Délka operace korelovala se změnou tloušťky sítnice a objemu za jeden měsíc po operaci (Spearmanův korelační koeficient, p < 0,05). Závěr: I po nekomplikované operaci katarakty je nutno počítat s indukovanými změnami v makulární oblasti sítnice, ztluštění dosahuje maxima za 1–2 měsíce po operaci s tendencí k regresi od 3. pooperačního měsíce. Změny korelují s reálnou délkou fakoemulzifikace i celkovou délkou operace. Cystoidní makulární edém byl zaznamenán ve 3 %, avšak klinicky signifikantní CME pouze v 1 % příCíl studie: Sledovat vývoj změn tloušťky sítnice makulární oblasti v čase po nekomplikované operaci katarakty pomocí optické koherentní tomografie (OCT), určit incidenci cystoidního makulárního edému (CME) a pokusit se nalézt korelaci mezi pooperačním ztluštěním sítnice a možnými rizikovými faktory jeho rozvoje. Pacienti a metodika: Do studie bylo zařazeno 100 pacientů (64 žen a 36 mužů) průměrného věku 70 let (70, 1 ± 9, 4 [SD], rozmezí 44–85 let) přicházejících k operaci katarakty, která byla provedena standardní technikou fakoemulzifikace s implantací umělé nitrooční čočky (IOL) do pouzdra. Zaznamenána byla reálná délka fakoemulzifikace a celková délka operace. Operované oko bylo zařazeno do studovaného souboru, kontralaterální oko do souboru kontrolního. Předoperačně, pooperačně, 1 týden, 1, 2, 3 a 6 měsíců pooperačně bylo pomocí Stratus OCT III. generace provedeno měření objemu makuly a tloušťky sítnice ve třech oblastech: foveální, vnitřní a vnější makulární. Výsledky: V souboru operovaných očí docházelo k nárůstu tloušťky sítnice ve všech sledovaných oblastech s maximem za 1-2 měsíce po operaci a se známkami regrese ztluštění od 3. pooperačního měsíce. K největšímu nárůstu tloušťky retiny docházelo ve vnitřní makulární oblasti. Byl nalezen statisticky významný rozdíl v tloušťce sítnice mezi studovaným a kontrolním souborem ve fovei za 1 a 2 měsíce po operaci (Studentův t-test, p < 0,05), ve vnitřní i vnější makulární oblasti a celkovém objemu makuly za 1, 2 a 3 měsíce po operaci (Studentův t-test, p < 0,001; pro data ve 3. měsíci p = 0,01). Šest měsíců po operaci již nebyl rozdíl v tloušťce sítnice a objemu makuly mezi studovaným a kontrolním souborem v žádné ze sledovaných oblastí statisticky významný. Cystoidní makulární edém byl v souboru operovaných očí diagnostikován ve třech případech (3 %), ale pouze v jednom případě se jednalo o klinicky signifikantní makulární edém s poklesem nejlépe korigované zrakové ostrosti měsíc po operaci (NKZO = 0, 5). Reálná délka fakoemulzifikace korelovala se změnou tloušťky sítnice a objemu zejména ve fovee a vnitřní makulární oblasti za týden, měsíc a dva měsíce po operaci (Spearmanův korelační koeficient, p<0,05). Délka operace korelovala se změnou tloušťky sítnice a objemu za jeden měsíc po operaci (Spearmanův korelační koeficient, p < 0,05). Závěr: I po nekomplikované operaci katarakty je nutno počítat s indukovanými změnami v makulární oblasti sítnice, ztluštění dosahuje maxima za 1–2 měsíce po operaci s tendencí k regresi od 3. pooperačního měsíce. Změny korelují s reálnou délkou fakoemulzifikace i celkovou délkou operace. Cystoidní makulární edém byl zaznamenán ve 3 %, avšak klinicky signifikantní CME pouze v 1 % příDůležitá je také účinná prevence pooperačního CME pomocí lokální aplikace nesteroidních antiflogistik.

        Klíčová slova: makulární edém, optická koherentní tomografie, fakoemulzifikace, operace katarakty