Souhrn:
Desinhibiční hypotéza vzniku tinnitu je založena na existenci zpětnovazebné regulace neurální
aktivity v ascendentní části sluchové dráhy cestou inhibice nebo aktivace descendentními neurálními
spoji. Abychom mohli podpořit nebo vyvrátit tuto hypotézu, studovali jsme vztah mezi markery desinhibice
ve sluchové dráze při registraci AEP a manifestací tinnitu. Variabilita genetického pozadí receptorů
sluchové dráhy ve vztahu k manifestaci tinnitu může rovněž napomoci ke zjištění místa a struktury odpovědné
za vznik tinnitu. Soubor 105 pacientů s kochleární percepční nedoslýchavostí byl sledován z hlediska
manifestace tinnitu, byly měřeny BAEP a MLR a byla provedena analýza genetických polymorfismů
– Taq I polymorfismus DRD2 receptoru, +101 C/T v 10. intronu a 1275 A/G polymorfismus GRIN2a podjednotky
a 2664 C/T polymorfismus GRIN2b podjednotky NMDA receptoru a CA repetitivní sekvence
v genu pro GABRß3 podjednotku pro GABAA receptor. Byly nalezeny následující závislosti: manifestace
tinnitu dobře korelovala s poměrem amplitud vln V/III (p<0,001) a s amplitudou vlny PA odpovědi MLR
(p<0,001). Manifestace tinnitu závisela rovněž na genotypu u CA repetitivní sekvence genu pro GABRß3
podjednotku (p=0,04). Polymorfismus 2664 C/T GRIN2b podjednotky NMDA receptoru měl vliv na variabilitu
elektrofyziologických markerů desinhibice, ale tato závislost byla pouze marginální (min. p=0,07).
Tyto výsledky mohou podporovat desinhibiční hypotézu vzniku tinnitu.
Klíčová slova:
tinnitus, BAEP, MLR, desinhibice, genetický polymorfismus, GABA-A receptor.
|