Centrální obrovskobuněčný granulom je benigní nitrokostní léze čelistí, která se vyskytuje převážně do třicátého roku věku, v 65 % případů jsou postiženy ženy a v mandibule je 2–3× častější než v maxile. Etiologie není zcela jasná, opakovaně je však popisován vznik centrálního obrovskobuněčného granulomu po úrazu dočasného zubu, obdobně jako v případě našeho pacienta, který utrpěl úraz zubu 51 ve věku tří roků, ovšem na ošetření se dostavil až v sedmi letech pro retenci zubu 11 dislokovaného vysoko do vestibula. Příčinou byla ohraničená radiolucentní léze, kterou jsme vybavili jednoduchou kyretáží, přiléhající zárodky stálých zubů jsme ponechali „in situ“. Histologické vyšetření potvrdilo klinickou diagnózu – centrální obrovskobuněčný granulom. Defekt se zhojil za 19 měsíců kostní tkání, všechny sousedící stálé zuby pokračovaly dále ve vývoji a byla zahájena ortodontická terapie, která probíhá úspěšně dosud. Stále se diskutuje souvislost centrálního obrovskobuněčného granulomu s ostatními obrovskobuněčnými procesy čelistních kostí, zejména kostními cystami a současné poznatky v genetice přináší na tato onemocnění nové pohledy. Léze má neagresivní a agresivní variantu odlišující se klinickým chováním od asymptomatických procesů přes dislokace sousedních zubů po rychlý růst, bolesti, destrukci kostní kortikalis a resorpci přiléhajících zubů. Terapeutické možnosti zahrnují jak klasickou chirurgii, tak medikamentózní léčbu lokálním podáním kortikosteroidů do léze nebo systémovou terapii kalcitoninem.

        Klíčová slova: centrální obrovskobuněčný granulom