Přesto, že všechny teorie vzniku cholesteatomů středního ucha jsou staré nejméně 75 roků, přes nezměrná poznání jejich biologického chování a složení i poznání jejich prekurzorů a experimentálního navození na zvířeti, zůstává jejich etiopatogeneze nevyjasněna. Navíc v posledních padesáti letech, v období převratných změn v léčebných postupech tubotympanálních zánětů, došlo k podstatné změně podob středoušního cholesteatomu. Vymizely mezoepitympanální cholesteatomy po nekrotických otitidách, ale zmnožily se mezotympanální formy cholesteatomů, a to také za celistvým bubínkem, dále cholesteatomy v dětském věku a v dobře vyvinuté pneumatizaci, u nichž je hledána neoprávněně kongenitální geneze. Prevence spočívá primárně v prevenci všech typů tubotympanálních zánětů a myringitid, jejich sanaci ad integrum a sekundárně v léčbě prekurzorů vzniku cholesteatomu, jakými jsou drenážní a ventilační dysfunkce všech vzdušných prostor středního ucha, dále u určitých druhů dystrofií bubínku a terciárně v dokonalé a včasné operaci cholesteatomu.

        Klíčová slova: cholesteatom, středouší, prevence cholesteatomu.