Klinicky a elektrograficky bylo vyšetřeno 100 nemocných se stenózou a. car. int. těžkého stupně. Vyšetření bylo provedeno před karotickou endarterektomií (CEA) a po ní. Ve skalpové odpovědi SEP n. medianus byla hodnocena modulace stavby odpovědi v době 15.–100. (200.) ms a latence a amplituda složky thalamokortikálního vstupu na straně CEA i na straně druhé. Odpovědi byly synchronně snímány z centrální oblasti C3/C4, s referencí jednak Fz, jednak A1/2, a z frontální oblasti (přibližně F3/F4), kde se předpokládá skalpová projekce prerolandického somatosenzorického generátoru. Po operaci se stavba (architektura) odpovědi a latence významně nezměnily. Při vyhodnocení celého souboru nenastaly významné rozdíly ani v amplitudách, ale u 12 % nemocných se po operaci amplituda N20/P25 zvýšila o více než 100 %. Toto zvýšení nebylo (až na jednu výjimku) provázeno zlepšením klinického stavu – autoři je hodnotí jako výraz relevantního zvýšení aktivace korového somatosenzo- rického generátoru se subklinickým významem. SEPs P22/N30 z prerolandického svodu v 8 % nebyly diferencovány vůbec a ve 34 % nejistě. Jejich absence (nedokonalá diferenciace) nebyla provázena ani hemiparézou, ani CT/MRI abnormalitou ve frontálním laloku. V 58 % byly SEPs P22/N30 diferencované, ve vztahu k N20/P25 architektonicky ekvivalentní a o 0,1–2,0 ms fázově uspíšené. Prostorově-časový vztah mezi N20/P25 a P22/N30 dokládá, že P22/N30 vzniká spíše mechanismem objemového vodiče šířením z centrální krajiny, než výbojem ve zvláštním frontálním generátoru. V diagnostice ischemic- kých poruch mozku nebylo vyšetřování skalpových SEPs P22/N30 přínosné.

        Klíčová slova: karotická endarterektomie (CEA), SEPs n. medianus, P22/N30