Proteomika je nová vědní disciplína zabývající se proteiny, která vznikla v „postgenomickém“ období. Její zásadní význam vyplývá z toho, že ani fantastické poznatky o genomu nepřinášejí dostatečné informace o proteinech, které jsou hlavními vykonavateli celulárních, subcelulárních i supracelulárních funkcí. Předmětem proteomiky je identifikace bílkovin ve složitých bílkovinných směsích s důrazem na identifikaci velkého počtu bílkovin současně, hledání vztahů mezi identifikovanými bílkovinami, jejich přesnější charakteristika, stanovení množství a poznávání jejich funkce. Proteomika v nefrologii je v samých počátcích. I když podobně jako v jiných oblastech využívá různých metodických postupů, je jejím základem dvourozměrná gelová elektroforéza a MALDI-TOF (matrix assisted laser desorption/ionization-time of flight) hmotnostní spektrometrie. Dosavadní proteomické nálezy se vztahem k nefrologii informují o normálním bílkovinném složení ledvinné tkáně, moče a plazmy, i o jejich změnách pod vlivem fyziologických či patologických podnětů. V uremickém ultrafiltrátu jsou hledány uremické toxiny a je sledováno jejich odstranění z těla nemocných s ledvinným selháním různými dialyzačními membránami. Nálezy umožnily formulaci hypotéz týkajících se renální fyziologie i patologie. Nefrologická proteomika současnosti více otázek klade, než odpovídá. Její potenciál pro poznání fyziologických procesů, patologických stavů, pro neinvazivní diagnostiku, sledování léčby, vývoj léků a léčebných postupů je velkým příslibem do budoucna.

        Klíčová slova: Proteomika - Bílkoviny - Nefrologie - Dvourozměrná gelová elektroforéza - Hmotnostní spektrometrie - Bioinformatika