Cíl studie: Cílem práce je zhodnotit výskyt a typ pooperačních komplikací po radikální exenteraci axily, které mají souvislost s provedeným chirurgickým výkonem. Typ studie: Retrospektivní klinická studie. Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, Apolináršká 18, Praha 2. Metodika: Byla provedena retrospektivní analýza pooperačních komplikací u 116 vybraných pacientek, které podstoupily parciální nebo ablační výkon na prsu s disekcí axily na Gynekologickoporodnické klinice 1. LF UK a VFN v Praze v letech 1994–2000 pro karcinom prsu v I. a II. stadiu podle FIGO. Do souboru byly zařazeny nemocné, u kterých nebyla aplikována radioterapie axily, ani chemoterapie, byly po dobu nejméně 12 měsíců po operaci bez známek lokoregionální recidivy onemocnění a u kterých bylo v disekátu axily prokázáno nejméně 10 lymfatických uzlin. Operace byly prováděny 9 různými operatéry. Hodnoceny byly časné (výskyt infekce, seromu, hematomu) a pozdní (otok, parestezie, ztuhlost, bolest a slabost horní končetiny) komplikace. Porovnán byl výskyt obtíží v závislosti na věku pacientek, na počtu disekovaných uzlin a na rozsahu operačního výkonu na prsu. Statistická významnost jevů byla hodnocena Fisherovým exaktním testem. Výsledky: Alespoň jedna komplikace se vyskytla u 65 % pacientek. U časných komplikací (hematom, infekce, serom) nebyla statisticky významná jejich závislost ani na věku pacientky, ani na množství odstraněných uzlin. Statisticky významný (p<0,05) byl výskyt infekce v závislosti na rozsahu výkonu na prsu, který pravděpodobně souvisel s velikostí ranné plochy. Z pozdních komplikací (otok, parestezie, ztuhlost, bolest a slabost horní končetiny) byla významná nižší bolestivost u pacientek nad 55 let (p<0,05) a nižší výskyt pocitu slabosti a parestezií u pacientek s parciálním výkonem na prsu (p<0,05). Větší obtíže u mladších pacientek byly pravděpodobně způsobeny jejich vyšší každodenní fyzickou aktivitou, oproti starším ženám. Vyšší počet subjektivních komplikací u pacientek po ablaci prsu je vysvětlován nejen rozsahem ranné plochy, ale i psychosociálními důvody. Závěr: Disekce axily je součástí standardní chirurgické léčby karcinomu prsu. Samotný chirurgický výkon bez následné radio- či chemoterapie je spojený v 65 % s dlouhodobou morbiditou pacientek. Vzhledem k posunu diagnostiky karcinomu prsu do nižších stadií, je třeba hledat méně invazivní stagingovou metodu, která sníží morbiditu pacientek. Perspektivní se ukazuje metoda sentinelové uzliny.

        Klíčová slova: karcinom prsu, ochablost končetiny, disekce axily, biopsie sentinelové uzliny