Cílem práce je upozornit na prognosticky významné faktory pri lécbe kriticky nemocných pacientu s hematoonkologickým onemocnením. Je hodnoceno 39 pacientu, proveden podrobný rozbor skupiny 24 pacientu, kterí nepodstoupili transplantaci kostní drene. Pacienti po transplantaci jsou predmetem samostatné studie. Všichni pacienti pocházejí z hematologického oddelení FN KV a Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze a byli hospitalizováni na anesteziologicko-resuscitacní klinice FN KV od 1. 1. 1999 do 31. 12. 2000. Soubor je zpracován jako retrospektivní otevrená studie; výsledky jsou vzhledem k malému rozsahu souboru prezentovány v primární podobe. Z prezentovaných výsledku vyplývá dulezitost techto prognostických faktoru: charakter komplikace zpusobující kritický stav (pneumonie má lepší prognózu nez sepse jiné lokalizace), trvání závazné leukopenie v kritickém stavu (deficit leukocytu s hodnotou nizší nez 1000/mm 3 ) po dobu delší nez 1 týden je spojeno s výrazne nepríznivou prognózou a rozsah syndromu multiorgánového selhávání – MOF (u pacienta s více nez 4 selhanými orgánovými systémy je prezití málo pravdepodobné). Nepodarilo se prokázat závislost mezi prezíváním ci mortalitou a základním hematologickým (onkologickým), onemocnením. Pokud je indikace provádena uvázlive (jsou eliminováni pacienti v terminálním a dále nelécitelném stavu základního onemocnení) muze být prognóza celkove prekvapive príznivá. Kritickou komplikaci vyzadující resuscitacní péci prezilo v našem souboru 50 % a dlouhodobe (déle nez 6 mesícu) po jejím prekonání zije dosud 25 % pacientu. Z hlediska nebezpecí vzniku MOF je upozorneno na dulezitost vcasné indikace umelé plicní ventilace jako prevence systémové hypoxie.

        Klíčová slova: hematologický pacient – kritický stav – sepse – leukopenie – MOF