Propojení psychického a somatického je vzhledem k filozofické tradici renezančního a moderního evropského myšlení chápáno jako jednosměrné působení somatických procesů na psychické děje. Opačné působení, tj. psychických procesů na děje somatické, zůstávalo až donedávna mimo zorný úhel psychologického i neurovědního výzkumu. Výzkum v těchto oblastech však zejména v posledních patnácti letech přináší celou řadu poznatků o vlivu psychických procesů spojených s působením stresu a traumatu na somatické funkce a jejich ovlivnění patologického procesu. Především jde o psychické procesy spojené s poruchou integrovaných funkcí vědomí, tzv. disociaci, a dále o alexithymii, která je charakterizována poruchou prožívání a vnímání emocí. Tyto obranné psychické reakce se objevují jako důsledek traumatického stresu a v některých případech i jako důsledek kumulované stresové zátěže bez přítomnosti výrazného traumatizujícího podnětu. Zejména traumatický stres pak vede k celé řadě endokrinních, imunitních a epileptiformních patologických procesů a je spojen také s alteracemi v genové expresi. Tyto moderní psychologické a neurovědní poznatky vedly ke vzniku nového vědního oboru neuropsychoterapie, jejímž cílem je ovlivnění psychického a somatického zdraví prostřednictvím psychoterapeutického působení na biologické funkce člověka.

        Klíčová slova: trauma, stres, disociace, alexithymie, neuropsychoterapie.