Adaptace lidí na chlad, indukovaná přerušovaným celotělovým vystavením studené (14 °C) vodě, vyvolává biologicky pozitivní změny, vedoucí k tomu, že se v průběhu jedné hodiny vystavení chladu ušetří více než 25 % tepla. Vedle toho chladově adaptovaní lidé mají i zvýšenou kapacitu netřesové termogeneze (NST), takže mohou přežít asi o 8 °C více snížené teploty vzduchu než neadaptovaní jedinci. Přizpůsobení profesionálních otužilců vyvolává podobné změny jako laboratorní přizpůsobení, ale ve zřetelnější míře.Adaptace lidí na chlad se realizuje všemi teoreticky možnými cestami (hypotermně, izolačně i metabolicky), které však probíhají nestejnourychlostí. Nejdříve se realizuje adaptace hypotermní (pokles termoregulačního set pointu nastává během několika dnů), vzápětí izolační (zlepšení vazokonstrikce) a posléze metabolická (vývoj NST). Izolační adaptace podkožním tukem se vyvíjí nejpomaleji (během několika týdnů). Opakované chlazení dolních končetin (20 ponoření po kolena do vody 12 °C studené, po dobu 45 min, během 4 týdnů) vyvolává omezení sympatického tonu a redistribuci minutového objemu, což má za následek přesun krve do mozkové oblasti a následnou hypotermii dolních končetin. Zvýšená efektivita chladem indukované vazodilatace (CIVD) a zvýšené prokrvení centrálních oblastí zvýší tepelné ztráty, což je kompenzováno zvýšením metabolismu, které není vyvoláno poklesem centrální teploty. Nedochází k poklesu prahu pro indukci chladové termogeneze. Tyto „adaptační“ jevy jsou rozdílné povahy, než změny vyvolané přerušovaným celotělovým vystavením chladu. Opakované lokální vystavování chladu zřejmě nevede k adaptaci ve smyslu zlepšeného přežívání nízkých teplot.

        Klíčová slova: adaptace na chlad u člověka, netřesová termogeneze, kardiovaskulární změny