Souhrn:
Adaptace lidí na chlad, indukovaná přerušovaným celotělovým vystavením studené (14 °C) vodě, vyvolává
biologicky pozitivní změny, vedoucí k tomu, že se v průběhu jedné hodiny vystavení chladu ušetří více než 25 %
tepla. Vedle toho chladově adaptovaní lidé mají i zvýšenou kapacitu netřesové termogeneze (NST), takže mohou
přežít asi o 8 °C více snížené teploty vzduchu než neadaptovaní jedinci. Přizpůsobení profesionálních otužilců
vyvolává podobné změny jako laboratorní přizpůsobení, ale ve zřetelnější míře.Adaptace lidí na chlad se realizuje
všemi teoreticky možnými cestami (hypotermně, izolačně i metabolicky), které však probíhají nestejnourychlostí.
Nejdříve se realizuje adaptace hypotermní (pokles termoregulačního set pointu nastává během několika dnů),
vzápětí izolační (zlepšení vazokonstrikce) a posléze metabolická (vývoj NST). Izolační adaptace podkožním
tukem se vyvíjí nejpomaleji (během několika týdnů).
Opakované chlazení dolních končetin (20 ponoření po kolena do vody 12 °C studené, po dobu 45 min, během 4
týdnů) vyvolává omezení sympatického tonu a redistribuci minutového objemu, což má za následek přesun krve
do mozkové oblasti a následnou hypotermii dolních končetin. Zvýšená efektivita chladem indukované vazodilatace
(CIVD) a zvýšené prokrvení centrálních oblastí zvýší tepelné ztráty, což je kompenzováno zvýšením
metabolismu, které není vyvoláno poklesem centrální teploty. Nedochází k poklesu prahu pro indukci chladové
termogeneze. Tyto „adaptační“ jevy jsou rozdílné povahy, než změny vyvolané přerušovaným celotělovým
vystavením chladu. Opakované lokální vystavování chladu zřejmě nevede k adaptaci ve smyslu zlepšeného
přežívání nízkých teplot.
Klíčová slova:
adaptace na chlad u člověka, netřesová termogeneze, kardiovaskulární změny
|