Naším cílem bylo přispět k objasňování změn funkce mozku pacientů trpících migrénou. Bylo vyšetřeno 26 pacientů, u nichž byla diagnostikována migréna (5 s aurou a 21 bez aury) a jako kontrolní soubor 27 zdravých dobrovolníků. Migrenici byli vyšetřováni v období mezi záchvaty, nejméně 72 hodin po záchvatu. Kromě standardních zrakových evokovaných potenciálů („pattern-reversal VEPs“) byly použity také dvě varianty stimulace pohybem („motionnset VEPs“) a kognitivní stimulace. Zrakově vyvolané kognitivní evokované potenciály byly testovány buď s využitím „oddball“ paradigmatu – rozlišování koherentního a nekoherentního pohybu signalizované mačkáním tlačítka, nebo šlo o tzv. emotional passive event related potentials (pasivní sledování střídavé projekce obrázků normálního a elektronicky destruovaného obličeje v pseudonáhodném pořadí). Studie ukázala normální reakce migreniků při stimulaci primární (striátové) i asociační extrastriátové (MT) oblasti zrakové kůry mozku („pattern-reversal“ resp. „motion-onset VEPs“). Při vyšetření kognitivních potenciálů byly nalezeny významné změny pouze při použití tzv. pasivních kognitivních potenciálů v tom smyslu, že reakce migreniků nevykazovaly menší amplitudu reakce na častý („non-target“) podnět ve srovnání se vzácným („target“) podnětem, tak jak je u kognitivních evokovaných potenciálů obvyklé. Bylo hodnoceno také frekvenční spektrum klidového EEG, jehož parametry byly u migrenózních pacientů normální. Stejnou reakci na vzácný a častý podnět u migreniků lze interpretovat jako defekt inhibice pozornosti (habituace) při stimulaci nevýznamným podnětem u migrenózního mozku, což podporuje některé již existující literární údaje tohoto druhu.

        Klíčová slova: migréna, zrakové evokované potenciály, kognitivní evokované potenciály