IgA nefropatie je nejčastější primární glomerulonefritidou. Počátečním projevem je nejčastěji izolovaná erytrocyturie, často provázená nízkou proteinurií (do 1,5 g/24 hod.). U poloviny pacientů pomalu progreduje a selhání ledvin se objeví po 20 letech od prvních příznaků. Diagnostikuje se imunofluorescenčním vyšetřením bioptického vzorku ledviny, biopsie však není u všech pacientů nutná. Využití poznatků posledního desetiletí o patogenezi této choroby spolu s komplexním zhodnocením klinické prezentace umožňuje pomýšlet na diagnózu IgA nefropatie s uspokojivou pravděpodobností i bez biopsie. Pacienti s IgA nefropatií mají zvýšenou nebo hraniční sérovou hladinu imunoglobulinu A, zvýšenou sérovou hladinu frakce imunoglobulinu A s neúplně dostavěným O-glykozidicky vázaným cukerným řetězcem, zvýšenou hladinu protilátek proti N-acetylgalaktozaminu, zvýšenou hladinu cirkulujících imunitních komplexů obsahujících IgA1 v komplexu s IgG nebo s IgA1, zvýšenou sérovou hladinu cirkulujících komplexů IgA s fibronektinem a častý výskyt revmatoidního faktoru IgA typu. Využitím těchto zatím omezeně dostupných laboratorních metod lze omezit indikace k bioptickému vyšetření u pacientů s erytrocyturií bez závažné proteinurie.

        Klíčová slova: IgA nefropatie - Imunoglobulin A - Glykoproteiny - N-acetylgalaktozamin