Streptococcus pneumoniae způsobuje v dětském věku pestrou škálu různých onemocnění. Od nejzávažnějších invazívních, jako jsou meningitídy a septikémie (bakteriemie), přes pneumonie až po život zpravidla neohrožující, avšak o to četnější akutní otitidy a sinusitidy. Incidence invazívních pneumokokových onemocnění se v různých zemích liší. V stávající situaci je aplikována v EU buď plošná strategie, nebo očkování rizikových skupin. Očkování rizikových skupin je však pouze mezičlánkem v přechodu na plošnou strategii. V plošných Evropských strategiích se uplatňují schémata 2+1 nebo 3+1. Nevýhodou schématu 2+1 je bohužel poněkud nižší hladina protilátek u sérotypů 6B a 23F, které se v ČR masivně vyskytují, a zavedení tohoto schématu by mohlo účinnost očkování limitovat. U pneumokokových onemocnění se zatím neuvažuje o aplikaci jednodávkových či dvoudávkových schémat plošně jako u meningokoků nad 1 rok věku, která jsou sice ekonomicky výhodná, ale hlavní rizika v kategoriích nejmladších dětí bohužel nekryjí. I když se ve stávajících strategiích uplatňuje logicky pouze jediná, toho času registrovaná 7-valentní konjugovaná vakcína, velmi brzy se pravděpodobně dočkáme konjugovaných očkovacích látek obsahujících vyšší počet sérotypů a jiné proteinové nosiče (vakcíny 10-valentní GlaxoSmithKline a 13-valentní Wyeth). Ve vzdálenější budoucnosti jsou proteinové vakcíny, které nebudou typově specifické, nebo vakcíny s intranazální či orální cestou aplikace.

        Klíčová slova: pneumokoky, invazívní pneumokoková onemocnění, akutní zánět středního ucha, pneumokoková konjugovaná vakcína, imunogenita, reaktogenita, plošné očkování.