Paraneoplastické neurodegenerativní choroby jsou definovány jako poškození mozkové tkáně v souvislosti s nádorovým procesem, avšak bez přítomnosti metastáz. Jsou-li první manifestací dosud nerozpoznaného nádorového onemocnění, může být diagnóza složitá. Popsáno je onemocnění 59leté ženy, které probíhalo 9 měsíců pod obrazem meningoencefalitis s parézami hlavových nervů a progredující kvadruparézou. Likvorový obraz v počátku onemocnění encefalitis sice vykázal, ale jeho postupné zlepšování bylo v kontrastu s klinickým průběhem, který vedl až k úmrtí terminální bronchopneumonií. Rozsáhlá vyšetření cílená k průkazu možného infekčního agens byla negativní. Testované spektrum autoprotilátek dostupným panelem (anti Yo, Hu, Ri) sice nevedlo ke zjištění pozitivity v žádné z nich, paraneoplastická neurodegenerace byla však zvažována v dif dg. Pitva a následné histopatologické vyšetření prokázaly reziduální paraneoplastickou meningoencefalitis lokalizovanou zejména v mozkovém kmeni a rozsáhlou degeneraci Purkyňových buněk mozečku v souvislosti s malobuněčným neuroendokrinním karcinomem dolního lobárního bronchu pravé plíce. Ten se intravitálně manifestoval pouze zobrazovacími technikami zjištěnou lymfadenomegalií. Rychlý rozvoj imunodiagnostických možností v oblasti paraneoplazií s rozšiřujícím se spektrem testů pro detekci autoprotilátek zvyšuje již nyní možnost zpětného rozpoznání neoplastického zdroje paraneoplastické symptomatologie. Předmětem dalšího výzkumu bude nepochybně i možnost terapeutického ovlivnění těchto nepříznivých doprovodných projevů neoplazií.

        Klíčová slova: paraneoplastická encefalitis, malobuněčný karcinom plic, paraneoplazie, latentní malignita.