Streptokináza byla objevena v roce 1933. Její význam postupně vzrůstal od 50. let minulého století, kdy začala být používána jako vůbec první trombolytikum. Od objevu, že převážná většina akutních srdečních infarktů je způsobena trombotickým uzávěrem v místě narušeného endotelu nad aterosklerotickým plátem, se stala prvním lékem skutečně kauzálně léčícím akutní infarkt myokardu (AIM). V současnosti se ale začíná stávat obsolentním lékem, neboť má celou řadu nevýhod. Patří k nim mnohaleté přetrvávání neutralizačních protilátek po jejím podání a z toho vyplývající neúčinnost léčby, alergické reakce až anafylaktický šok u části populace při její aplikaci, hypotenzní reakce a pokles jejího fibrinolytického působení po více jak 3 hodinách od vzniku AIM. K nejzávažnějším patří přetrvávání antikoagulačního efektu déle jak 24 hodin po její aplikaci a současně zvýšení protrombotické pohotovosti, což je nevýhodné pro kombinaci s intervenčními léčebnými postupy (direktní koronární angioplastika). Jedinou její výhodou je relativně nízká cena, což však v současnosti nemůže ospravedlnit její užívání jako trombolytika první volby a je nejvyšší čas, aby byla ve svých léčebných indikacích nahrazena aktivátorem plazminogenu nebo od něj odvozenými trombolytiky třetí generace, které lze s výhodou aplikovat v bolusové formě.

        Klíčová slova: Streptokináza - Trombolytická terapie - akutní infarkt myokardu - Aktivátor plazminogenu - Trombolytika třetí generace