Konverzní (disociativní) reakce se vyskytují v lékařské praxi častěji, než jsou diagnostikovány. Některé prameny odhadují, že až 20 % finančních nákladů zdravotnických zařízení je spotřebováno na péči o nemocné s funkčními poruchami v širším slova smyslu. Konverzní porucha s velmi pestrým klinickým obrazem zaujímá v této skupině významné místo. Je definována jako neuróza s podvědomou alterací senzorického nebo motorického systému, vyvolávající tělesnou dysfunkci. Její klinický projev závisí na úrovni intelektu a medicínských znalostí pacienta, resp. na jeho představách o charakteru jednot- livých poruch. Přestože projevy mohou být velmi pestré, poruchy hybnosti jsou nejčastější. Proto neurolog je často tím lékařem, který musí správně diagnostikovat a léčit tuto poruchu. Práce si všímá kritérií diagnostických – tj. přítomnosti pozitivních příznaků svědčících pro funkční poruchu – diagnó- za nesmí být stanovena per exclusionem, ani jsou-li jakékoliv další pochybnosti, diferenciálně dia- gnostických – odlišit je nutné zejména simulaci, somatizační poruchu, předstíranou poruchu a hypo- chondrii. Popisuje jednoduchou, avšak účinnou léčbu tohoto svízelného onemocnění. Jedná se o speciální elektrostimulační terapii „GEF“ (graduated electric faradization) spojenou s individuální psychoterapií.

        Klíčová slova: konverzní reakce, disociativní poruchy, diagnostika, elektroléčba